Příběh DOMU SLOVO

Od roku 1923 do současnosti

  • 1923

    Dům Slovo

    Historie domu a jeho obyvatel

  • 1923

    Co dělal Pavlo Tyčyna v Charkově?

    Pavlo Tyčyna se stěhuje do Charkova z Kyjeva, aby se zde stal šéfredaktorem nového časopisu Červonyj šljach (Rudá cesta). Nemá kde bydlet, a tak se ubytuje v redakci a jeho domovem se stane malá komůrka za toaletami.

  • 1923

    Kulturní život zažívá díky ukrajinizaci rozkvět

    Ve 20. letech byl Charkіv hlavním městem sovětské Ukrajiny a také středem kulturního života země. Komunistická vláda, která se snažila získat sympatie lidu, se rozhodla jít cestou ukrajinizace. To velmi přálo uměleckému dění. Spisovatelé dostali prostor v četných nových periodicích, pořádali nejrůznější debaty a večírky, sdružovali se do skupin. Za několik desetiletí 20. léta nazvou „renesancí“, bohužel však dostane přídomek „rozstřílená“.

  • 1923

    Spisovatelé často měli problém s bydlením

    Ti, kteří přijeli z venkova či malých měst, ale i Kyjeva, si zpravidla nemohli dovolit bydlet v podnájmu, protože ceny bytů byly v Charkově vyšší než v Kyjevě. Běžný plat na to nestačil, a navíc výplaty jen zřídka chodily včas. Spisovatelé proto bydleli a pracovali ve sdílených komunálních bytech, maličkých komůrkách, kuchyních, spávali na zemi na rozložených novinách, skladovali rukopisy v hrncích a bojovali s krysami a myšmi.

  • 1926

    Návrh výstavby družstevního domu

    V polovině 20. let se ukrajinští spisovatelé obrátili na sovětskou vládu s návrhem výstavby družstevního domu, který by všem poskytl dostatek místa. Vláda souhlasila a přislíbila, že bude projekt financovat. Nápad se zrodil v literárním spolku Pluh. Jeho účastníci založili družstvo, do jehož čela se postavil Ostap Vyšnja. Jeho hlavním pomocníkem byl Pylypenko, který Pluh řídil.

  • Září 1927

    Projekt domu

    V září roku 1927 družstvo podepsalo smlouvu s komunálním družstvem: stavbu realizuje stavební spolek Ukrpajbud, projekt vypracuje architekt Mytrofan Daškevyč, projekt zafinancuje stát, ale každý spisovatel přispěje svým podílem tak, že příštích 15 let bude hradit za svůj byt plnou výši nájmu.

  • 29.9.1927

    Noviny Ukrajinski visti informují o počátku výstavby

    Na stavbě se začalo pracovat ještě téhož roku 8. září, dům měl stát v horní části Charkova.

  • 29.9.1927

    Klidná lokalita

    Dům má stát v Baračné uličce, která ležela na okraji města. Ve 30. letech byla přejmenovaná na ulici Rudých spisovatelů. Po válce je adresa opět Baračná č. p. 9 a dnes jde o ulici Pokrovského č. p. 9.

  • 1928

    Architektonický nákres

    Daškevyčovy nákresy byly propracované a profesionální. Architekt neopomenul nic: myslel i na schodiště, dveře, pozemek kolem domu, oplocení. Dům byl postaven z těch nejkvalitnějších materiálů, měl pět vchodů a pět podlaží. První, čtvrtý a pátý vchod měly navíc suterén. V prvním a pátém vchodu byla výtahová šachta.

  • 1928

    C čili S

    Na střeše pátého vchodu se nacházela terasa na opalování, v suterénu byla školka pro děti spisovatelů. Celkově bylo v domě 66 bytů, dva byty v suterénu sloužily jako administrativní prostory a místo bydliště domovníka a jeho rodiny. Ostatní byty patřily spisovatelům.

  • 1928

    Luxusní bydlení pro kulturní činitele

    Byty měly tři nebo čtyři místnosti s vysokými stropy a prostornými okny. Největší plochu, kolem 100 m2, měly byty rohové. Byly přiděleny vedoucím družstva (Vyšnja, Pylypenko). Ale brzy docházejí peníze a výstavba se zastavuje.

  • 25.1.1928

    Udání ke konci 20. let

    Spisovatelé jsou v průběhu celých 20. let v hledáčku vlády. Například Ostap Vyšnja se sice aktivně podílel na projektu Ukrajinské lidové republiky (ULR), ale po její porážce vedl poklidný život lidového spisovatele-humoristy. Vláda ho ale stejně považovala za nebezpečný živel a bedlivě ho sledovala.

  • Únor 1929

    Spisovatelé jedou do Moskvy

    V únoru 1929 se v Moskvě koná „Ukrajinský týden“, během nějž se spisovatelé setkávají se Stalinem. Ostap Vyšnja se rozhoduje, že situace využije k prosbě o finanční podporu a posílá vůdci vzkaz.

  • 25.12.1929

    Noviny Ukrajinski visti oznamují, že do domu se nastěhovali jeho obyvatelé.

    Nyní lze směle prohlásit, že ukrajinští spisovatelé, přinejmenším většina z nich, má střechu nad hlavou, kde lze pracovat v odpovídajících podmínkách. Je to dům spisovatelů Slovo, který se začal stavět před několika lety a nedávno byl dokončen. Stojí nedaleko budovy Státního průmyslu (jeden z prvních mrakodrapů v Charkově – pozn. překl.) Zde bude žít spolu se svými rodinami více než 60 spisovatelů. Stěhování právě probíhá.

  • 1930

    Ke konci roku 1929 je dům téměř hotový.

    Spisovatelé se stěhují do nového domu už roku 1930 nehledě na to, že v domě ještě nefunguje vytápění.

  • 1930

    Byty v jednotlivých vchodech

    66 bytů, 5 vchodů, 5 pater + suterén

  • 1930

    Jak probíhal výběr bytů

    Vedení družstva a také několik osob, kteří se na budování aktivně podíleli, má možnost si byt vybrat. Všichni ostatní losují. Mykola Chvylovyj dostává čtyřpokojový byt, ale kvůli hádkám se jej rozhoduje vyměnit za třípokojový v prvním vchodě.

  • 1930

    Tyčyna v předsíní svého bytu

    Nyní má každý místo pro klavír i rozsáhlou knihovnu. Myslivec Vyšnja vyhrazuje celý jeden pokoj pro své psy. Ačkoli i zde se daly najít drobné nepříjemnosti (myši, moli, vytápění uhlím), v tehdejších časech se jednalo o luxusní bydlení.

  • 1930

    První obyvatelé

    V domě Slovo žili velice odlišní lidé s velice pestrou minulostí. Téměř všichni talentovaní spisovatele bojovali v době občanské války proti bolševikům pod ukrajinským praporem. Petljurovskými důstojníky byli Petro Panč a Andrij Holovko, junkery Volodymyr Sosjura a Borys Antonenko-Davydovyč, jízdními vojíny-dobrovolníky Oleksandr Kopylenko a dokonce šestnáctiletý Jurij Janovskyj. Pavlo Hubenko (Ostap Vyšnja), Pavlo Tyčyna a Jurij Smolyč byli úředníky Ukrajinské lidové republiky.
    Část z nich se počátkem roku 1920 ocitla v řadách Ukrajinské komunistické strany (tzv. Borotbysti) a spolu s nimi se připojila k bolševikům. Ale některé, například Ostapa Vyšnju a podle některých zdrojů i Jurije Janovského, vzali rudí do zajetí. Jenže sympatie vůči Petljurovi v nich zůstaly už napořád.

    Historik Jaroslav Tynčenk

    Ale sympatizantů se socialistickými či komunistickými idejemi bylo mezi spisovateli také mnoho. Lze jmenovat Mykolu Chvylového, Mychalja Jalového, Serhija Pylypenka, Olesju Dostvitného, Mika Johansena.

  • 1930

    Čtyři Ivanové Kyrylenko, Kulyk, Mykytnko a Le

    Mezi obyvateli domu byli i jednoznačně prostraničtí spisovatelé. Čtyři členové Všeukrajinského spolku proletářských spisovatelů, tři z nichž bydleli v domě Slovo, veřejně kritizovali „maloměšťácké nacionalisty“ a psali udání proti „nepřátelům národa“. Nebyli jediní, kdo vědomě či z donucení svědčil proti jiným.

  • 21.3.1930

    Agent Anton nahlásil hned tři spisovatele, kteří se údajně pokoušejí v Záporoží vytvořit nové antisovětské centrum.

  • 20.1.1931

    Halyna Orlivna, byt 27. Herečka. „První vlaštovka“

    Jedna z prvních zatčených z domu. Jejího prvního manžela zatkli už dříve, odsoudili ho k trestu smrti. Halyna dostala pět let bez práva návratu na Ukrajinu.

  • 2.3.1931

    Pavlo Chrystjuk, byt 25. Politický aktivista a publicista

    Jakožto někdejší člen paramentu Ukrajinské republiky a jeden ze zakladatelů Ukrajinské strany socialistů-revolucionářů Chrystjuk pochopitelně pociťoval neklid. Proto byl ve svém vyjadřování opatrný a psal ideologicky neškodné věci, NKVD na sebe však nakonec upozornil tím, že se se vyjádřil kladně o dílech Chvylového a Epika. Byl zatčen v souvislosti s případem Ukrajinského národního centra. Z členství v této neexistující organizaci byli obviněni někdejší členové Ukrajinské strany socialistů-revolucionářů, Ukrajinské sociálně-demokratické strany práce, Komunistické strany západní Ukrajiny i lidé bez politické příslušnosti, především původem z Haliče. Odsouzen k pobytu v pracovním táboře na Dálném východě, kde zemřel.

  • 16.3.1932

    Ivan Bahrjanyj, zatčen v bytě 54. Básník, prozaik, publicista.

    Byl obviněn z „protirevoluční agitace“ prostřednictvím literárních děl. Strávil 11 měsíců na samotce a poté byl na tři roky poslán na Dálný východ. Opakovaně zatčen za „členství v protirevoluční organizaci a její řízení“. V roce 1940 byl zproštěn obvinění.

    “Prosím, nenazývej mě básníkem, neboť mě to velice uráží. Nenazývej mě básníkem, příteli můj, neboť básníci jsou dnes zločinci, a já mezi ně nepatřím a nechci patřit.

    Ave Maria, 1927

  • 1933

    V roce 1930 je pečlivě sledována NKVD většina obyvatel domu Slovo.

    Hlavní dveře jsou zavřené. U bočního vchodu neustále hlídkují lidé z NKVD. V průběhu následujících let jsou spisovatele jeden za druhým odvlékáni pryč. Do prázdných bytů se stěhují noví obyvatele, část bytů je poloprázdná, protože byl zatčen některý z členů rodiny. Spisovatelé se bojí, přestávají psát, kritizují jeden druhého i sebe sama.

  • 12.5.1933

    Mychajlo Jalovyj, byt 30. Básník, prozaik a dramatik

    Obviněn ze špionáže, „šumskizmu“ a přípravy atentátu na sovětského státního činitele Pavla Postyševa. Ze svědectví odsouzeného 27.7.1933:

    „V Epikově bytě (v domě Slovo) proběhlo setkání představitelů VAPLITu Ve složení: Epik, Chvylovyj, Dosvitnyj, Kuliš, Vyšnja..... Na setkání bylo rozhodnuto: zaúkolovat Jalového, Dosvitného a Višnju, aby udržovali neustálý kontakt s Charkovským centrem a připravovali členy sdružení k povstání.

    Odsouzen k deseti letům nápravně-pracovních táborů, později je případ přehodnocen a trest změněn na popravu zastřelením. Zastřelen 3.11. 1937

  • 13.5.1933

    Mykola Chvylovyj, byt 9. Básník, prozaik, publicista

    Den po zatčení Jalového zve Chvylovyj Kuliše a Dosvitného na návštěvu. Během rozmluvy odchází do své pracovny, odkud se ozývá výstřel.

    „Zatknout Jalového je totéž jako postřílet celou generaci. Za co? Za to, že jsme byli těmi nejupřímnějšími komunisty? Ničemu nerozumím… Ať žije komunismus… ať žije Komunistická strana…

  • 8.9.1933

    Andrij Ričyckyj, byt 35. Jeden ze zakladatelů Ukrajinské komunistické strany, literární vědec.

    Zatčen a obviněn z členství v Ukrajinské bojové organizaci a „aktivní provokační a kontrarevolucionářské činnosti zaměřené na likvidaci sovětské vlády na Ukrajině.“ Odsouzen k deseti letům nápravných prací. Zároveň je obviněn z „překrucování stranické linie“ během shromažďování zásob obilí v Oděské oblasti (obilí bylo rolníkům násilím konfiskováno –pozn. překl.)

    „Je třeba využít následující dny k tomu, abychom sebrali co nejvíc obilí. Soudruha Rečyckého jsem řádně instruoval, strávil jsem s ním půl dne v kolchozu určeném k provedení operace. Uvidíme, jak se předvede.“ De facto z něj udělali obětního beránka. Dne 24. dubna byl odsouzen za mučení rolníků a o den později popraven.

  • 29.11.1933

    Serhej Pylypenko, byt 20. Prozaik, autor knih pro děti, společenský činitel

    Vyloučen ze strany za to, že „jakožto nebolševik, který překrucuje národní politiku a je politicky nedůvěryhodný“ a následně zatčen. V lednu 1934 se soudní trojka zasadila o to, aby byl odsouzen k popravě zastřelením a jejich návrh byl jednohlasně přijat. Podle oficiálních údajů zemřel roku 1943, což nejspíš neodpovídá skutečnosti.

  • 26.12.1933

    Les Kurbas, byt 64. Režisér, herec, divadelní teoretik, dramatik.

    Byl obviněn z šíření pesimistických nálad a pokřivování optimistické sovětské skutečnosti, ale svých názorů se nezřekl. Po zatčení byl nucen podepsat prohlášení, v němž přiznával svou vinu před společností: „Tímto se přiznávám ke svému jednoznačně nepřátelskému postoji vůči sovětské vládě a přiznávám, že jsem byl členem kontrarevoluční Ukrajinské vojenské organizace“.

    Podle tohoto „přiznání“ bylo režisérovým úkolem na poli divadla „posouvat umělecko-kulturní proces v Ukrajině buržoazně-nacionálním směrem.“ Odsouzený k pěti letům táborů, v říjnu roku 1937 rozsudek změněn na popravu zastřelením.

  • 25.12.1933

    Ostap Vyšnja, byt 22. Nejznámější ukrajinský humorista.

    Z protokolu Pylypenkova výslechu, počínaje 21.12. 1983:

    „K provedení teroristických akcí byly zvoleny následující trojice: PYLYPENKO, PANČENKO DESNJAK – cíl ČUBAR; Ostap VYŠNJA, DOSVITNYJ a SLYSATENKO připravují atentát na POSTYŠEVA (…) POSTYŠEVA měl zavraždit Ostap VYŠNJA na plánované recepci ukrajinských spisovatelů v ÚV…

    Během výslechů nespolupracoval a prý se dokonce pokoušel vtipkovat: Možná mě ještě obviníte i ve znásilnění Kláry Zetkinové? (Proslulá německá komunistka, která zemřela v roce 1933 – pozn. překl.) “ Byl násilím donucen napsat sám na sebe udání. Strávil deset let v táboře na Soloveckých ostrovech, v roce 1937 se zázrakem vyhnul zastřelení.

  • 19.12.1933

    Oles Dosvitnyj, zastřelení, byt 35. Politik, spisovatel.

    Byl jedním u nejaktivnějších zakladatelů VAPLITE (spolu s Chvylovym a Jalovym), hájil její pozice v tisku. Obvinění znělo podobně jako u ostatních: „Členství v ukrajinské kontrarevoluční organizaci, která usilovala o likvidaci sovětské vlády“, pokus o atentát na Postyševa.

    Dne 10. ledna se obrátil na vyšetřovatele s projevem, ve kterém odsuzoval své „zločiny“ a prosil dát mu příležitost „oddanou prací na socialistickém budovatelství dokázat svou oddanost velké věci strany a sovětské vládě.“ Byl zastřelen 11. listopadu 1934, ihned po vynesení rozsudku.

  • 7.12.1933

    Volodymyr Gžyckyj, byt 52. Spisovatel, publicista, překladatel, autor memoárů.

    Z výpovědi obviněného 4. ledna 1934.

    „Vždy jsme prosazovali teror jako jednu z metod politického boje, zejména v dobách vyostření bojů. Organizační práci na venkově, jak jsem již uváděl, prováděli na doporučení Pylypenka členové naší organizace, jmenovitě Štanhej, Holovko, Kyrylenko a především Senčenko, který často na venkov jezdil.

    Dne 23 ledna 1934 soudní trojka vynesla rozsudek – deset let táborů. Trest si odbýval v republice Komi.

  • 1934

    Volodymyr Sosujra, byt 57. Spisovatel, básník.

    V roce 1934 je Sosjura odvlečen do psychiatrické léčebny, tzv. Saburovovy dači (nyní Poliklinika č. 15.). Je vzbuzen uprostřed noci a odvlečen. Protože se brání, je poslán na oddělení násilníků, kde dostává velké množství sedativ. Za několik dnů se od lékaře dozvídá, že je víceméně v pořádku, a zadržen je proto, že „příliš mnoho žvanil o Ivanu Mykytenkovi z bytu 41, který je velká partajní ryba“. Za pomocí sestry získává zpět svůj oděv a utíká domů. Za nějaký čas si pro něj přijdou zase. Později přichází Ivan Kulyk z bytu 42, Mykytenkova pravá ruka, a říká, že se bude muset vrátit do léčebny. Nakonec se domluví, že se Sosjura pojede "léčit" do Moskvy.

  • Duben 1934

    Oleksa Slisarenko, byt 34. Básník a prozaik

    Z prohlášení obviněného ze dne 25.5.1934: „Stal jsem se členem tajné kontrarevoluční organizace, která si kladla za cíl likvidaci sovětské vlády a ustanovení fašistické diktatury v Ukrajině, v prosinci 1932. Stoupenci teroru a starších taktik byli: H. Epik, V. Poliščuk, A. Ljubčenko a M. Kuliš.

    Dne 19.3. 1935 se prohlášení zřekl: „Všechna vlastnoručně napsaná prohlášení jsem učinil na nátlak vyšetřovatele. Žádných debat v Charkově s Dosvitnym a Irčanem ohledně kontrarevoluční organizace jsem se nikdy neúčastnil. Nemám také nic společného s přípravou atentátu na s. Postyševa.“ Rozsudek byl vynesen dne 19. března 1935 a zněl – deset let v táboře. Oleksa byl poslán na Solovecké ostrovy. V říjnu roku 1937 byl rozsudek změněn na popravu zastřelením. Zastřelen v lese v Sandarmoh (místo hromadné popravy a jedno z největších pohřebišť obětí stalinských čistek, nachází se v lese v Karelii –pozn. překl.).

  • Květen 1934

    Hlavní město USSR se přesouvá do Kyjeva

    V květnu 1934 se hlavním městem stává Kyjev. Podle charkovského vzoru je tam postaven Dům spisovatelů nazvaný Rolit (tj. Robitniky literatury – Pracující literatury). Část spisovatelů na významnějších postech se chce přestěhovat do Kyjeva, protože se domnívá, že tam bude ve větším bezpečí.

  • 5.11.1934

    Krušelnyčtí, byt 54.

    Někteří členové rodiny Krušelnyckých byli zatčení 5. a 6. listopadu 1934. Za nějaký čas přišli agenti NKVD opět a odvedli si otce Antina a syny Ivana, Tarase, Bohdana, Ostapa a dceru Volodymyru. Ivan a Taras byli zastřeleni 17. prosince 1934 na rozkaz Vojenského kolegia Vrchního soudu SSSR.

    „Krušelynyckyj Antin Volodyslavovyč je jedním z vůdců centra OUN, jehož cílem je zničení sovětské vlády v Ukrajině a příprava teroristických aktů proti představitelům strany a vlády.

    Antina a jeho syny Bohdana a Ostapa poslali do tábora na Soloveckých ostrovech, na podzim 1937 tu byli odsouzení k smrti. Dcera Volodymyra byla odsouzena 25. listopadu a zavražděna 8. prosince 1937, pravděpodobně v Leningradu.

  • Listopad 1934

    Valerjan Poliščuk, byt 65. Básník a prozaik, literární kritik, publicista.

    Zatčený spolu s dalšími devíti spisovateli a obviněn z členství v antisovětské bojové organizaci. Hned 27-28. března je odsouzen k popravě zastřelením, ale záhy je rozsudek změněn na deset let vězení a zabavení veškerého majetku. Nicméně nakonec se smrti nevyhnul, 3. listopadu 1937 byl spolu s dalšími zastřelen v lese v Sandormoh.

  • 1.12.1934

    Vražda Sergeje Kirova je začátkem aktivního boje s terorismem.

    Hned po zavraždění Sergeje Kirova 1. prosince 1934 je přijato usnesení Ústředního výkonného výboru SSSR, v souladu s kterým se případy řeší v co nejkratší lhůtě a výkon nejvyššího trestu se vykonává ihned po vydání rozsudku. Oběti bývají donuceni k přiznání, že byli členy neexistujících teroristických organizací. Každý odsouzený „hlásí“ několik dalších osob, se kterými údajně vykonával antisovětskou činnost.

  • Prosinec 1934

    Mykola Kuliš, byt 33. Jeden z nejznámějších ukrajinských dramatiků.

    Ivan Kuliš na ranním zasedání charakterizoval Mykolu Kuliše jako umělce, který má sklon k „projevům nacionalismu“ a jako dramatika, většina z jehož děl je „otevřeně nacionalistická a vůči nám nepřátelská“. Byl zatčen a odsouzen za členství v teroristické organizaci a spojení s OUN. Odsouzen k deseti letům, zastřelen téhož dne jako Les Kurbas.

  • 5.12.1934

    Hryhorij Epik, byt 7. Spisovatel, překladatel, publicista.

    Ihned po zatčení se „přiznal“ ke členství v neexistující teroristické organizaci, do níž údajně patřilo dalších pět obyvatel domu. Napsal dopis, ve kterém se kál a prohlašoval, že je všechny je třeba postřílet „jako prašivé psy“. Při odbývání trestu ve vyhnanství v dopisech manželce předvádí, že se změnil a pateticky popisuje nová prosovětská díla, která napsal. V říjnu 1937 je jeho případ opětovně otevřen a rozsudek je změněn na smrt zastřelením.

  • 6.12.1934

    Andrij Paniv, byt 31. Básník, novinář, překladatel.

    Po Kirovově smrti je Paniv obviněn z členství v několika teroristických uskupeních. Po dvanácti dnech je z něj vytlučeno přiznání, že byl členem teroristické organizace, ale svou účast na přípravě teroristických aktů popřel. Rozsudek nejprve zněl deset let, později byl změněn na popravu zastřelením.

    „Z těchto kontrarevolučních pozic pokračovali v konání protirevolučně-špiónské teroristické činnosti a utvořili organizaci Všeukrajinský středový blok.

  • 8.12.1934

    Valerjan Pidmohylnyj, byt 19. Překladatel a jeden z nejvýznačnějších prozaiků 20-30 let.

    Během výslechů odmítá jakoukoli vinu. Mezi obvinění patří i jeho výrok, že „politika kolektivizace přivedla ukrajinský venkov k hladomoru“.

    Dne 11. ledna 1935 se v protokolu objevilo „přiznání“, že „patřil do skupiny spisovatelů-nacionalistů s teroristickými názory ohledně vůdců strany.

    Dne 27-28. března 1935 byli Pidmohylnyj a další zatčení odsouzeni k deseti letům odnětí svobody a konfiskaci majetku. Po transportu do tábora na Soloveckých ostrovech byl 3.11. 1937 zastřelen v lese v Sandarmoh.

  • 19.12.1934

    Ivan Lakyza, byt 48. Literární vědec, kritik, publicista, novinář.

    Ačkoli Ivan Lakyza v tisku aktivně vystupoval proti buržoazním nacionalistům, byl sám prohlášen za „nepřítele národa“. Po zatčení byl poslán do Kyjeva. Od 20. října 1935 si odpykával trest na stavbě železnice Temirtau-Taštagol, 2. listopadu 1938 byl odsouzen k smrti. Datum smrti není známo.

  • Prosinec 1934

    Vasyl Vražlyvyj, byt 54. Spisovatel

    Protože Vasyl Vražlyvyj kamarádil s Jevhenem Plužnykem a Hrihorijem Epikem, dostal se spolu s nimi do tytéž „kontrarevoluční organizace“. Byl odsouzen k deset letům pobytu v pracovním táboře. Trest si odpykával na Soloveckých ostrovech. Později odsouzen ke smrti zastřelením a 8. prosince 1937 popraven.

  • 4.12.1934

    Jevhen Plužnyk, 54. Ukrajinský básník, dramatik, překladatel

    Zatčen 4. prosince 1934, odsouzený ke smrti zastřelením za to, že byl údajně členem teroristické organizace, ale rozsudek byl nakonec změněn na dlouhodobý pobyt v táboře na Soloveckých ostrovech. Zemřel na tuberkulózu. Plužnyka nutili k doznání už od března 1934.

    „Tato skupina se k sovětské vlasti staví jednoznačně nepřátelsky a ve svých výrocích a názorech se řídí fašistickým režimem v Německu. Během bytových shromáždění, na kterých se vedly kontrarevolucionářské řeči, se tyto osoby začali spolčovat.

  • 15.1.1935

    Hryhorij Piddubnyj, byt 49. Překladatel, redaktor.

    Podle obvinění byl v Praze naverbován do Všeukrajinské vojenské organizace s úkolem připravit atentáty na Postyševa a Balyckého. Během vyšetřování absolvuje pět výslechů, ale v žádném z nich se nepřiznává a opakuje, že jde o něčí výmysly. Dne 14. září 1935 je odsouzen k pěti letům táborů. Dne 8. října je odsouzen k trestu smrti, 28. října je zabit v lese v Sandarmoh v Karelii.

  • 25.4.1935

    Petro Lisovyj, byt 49. Novinář, prozaik a publicista.

    Zatčený pro podezření, že pracuje pro tajnou nacionalistickou organizaci, jejímž cílem je odtržení Ukrajiny od SSSR. Odsouzený k pěti letům táborů. Oficiální datum smrti je 17. ledna 1943, ale podle zkušenosti s jinými nespravedlivě odsouzenými jde podle všeho o nepravdivé datum.

  • 16.9.1936

    Ivan Padalka byt 26. Výtvarník a pedagog.

    Jako představitel školy Mychajla Bojčuka, tzv. „bojčukista“, se ve 20. letech těšil úctě, ale o desetiletí později spolu se svými mistrem i kolegy upadl u vládnoucích kruhů v nemilost. Bojčukovova škola malovala fresky a používala lidové motivy, které nešly dohromady s koncepcí socialistického realismu. Z bojčukistů se stali „bílé vrány“ a skoro všichni byli v krátkém čase zatčeni a popraveni.

    Dne 13. července Vojenské kolegium Nejvyššího soudu SSSR odsoudilo Ivana Padalku jakožto „člena národně-fašistické teroristické organizace, jejíž snahou bylo odtržení Ukrajiny od SSSR a znovunastolení kapitalismu“ k trestu smrti. Téhož dne byl zastřelen.

  • 2.11.1936

    Oles Jasnyj (Savyckyj-Hedz), byt 17. Spisovatel- humorista.

    Obvinění: „Aktivní členství v ukrajinské kontrarevoluční nacionálně fašistické organizaci a napojení na kontrarevoluční trockisticko-zinovjevskou teroristickou organizaci, která dne 1. prosince 1934 vykonala atentát na s. Kirova a připravovala další atentáty na vedoucí činitele Komunistické strany a Sovětského svazu.

    Při prvním výslechu se přiznal k vině. Dne 14. července 1937 odsouzen k nejvyššímu trestu – zastřelení a konfiskaci veškerého majetku. Rozsudek byl vykonán o den později v Kyjevě.

  • 26.11.1936

    Vasyl Sedljar, byt 26. Výtvarník, sochař, grafik, umělecký kritik, pedagog

    Po zatčení Sedljar prohlásil, že Bojčuk je vůdcem teroristické organizace, jejíž nejaktivnějšími členy byli on sám a Ivan Padalka. Dne 12. července 1937 byl obviněn z členství v národně-fašistické organizaci, která plánovala teroristické akty mířené na vůdce Komunistické strany a sovětské vlády. Den poté je na uzavřené schůzi Vojenského kolegia odsouzen k popravě zastřelením. Je popraven spolu s Bojčukem, Padalkou a dalšími obviněnými.

  • 4.11.1936

    Ivan Kaljannyk, byt 44. Spisovatel a překladatel.

    Zatčený za členství ve fašistické teroristické organizaci. Nějaký čas vzdoroval a veškerá obvinění odmítal, 13. dubna 1937 byl převezen do speciální věznice v Kyjevě, kde se přiznal ke členství v kontrarevoluční skupině. Dne 14. července odsouzen k popravě zastřelením, rozsudek vykonán o den později.

  • 2.11.1936

    Jurij Vuchnal, byt 50. Spisovatel-humorista a satirik.

    Byl obviněn z „členství v ukrajinské nacionalistické teroristické organizaci, která připravovala teroristické akty směřované na vládnoucí činitele Komunistické stany a sovětské vlády.

    Během četných výslechů i u samotného soudu svou vinu popíral. Přečtená obvinění odmítl jako falešná. Na zvláštní opatřeni Stalina a nejvyšších představitelů politbyra ÚV Komunistické strany ho Vojenské kolegium Nejvyššího soudu SSSR odsoudilo dne 14. července roku k nejvyššímu trestu – zastřelení s konfiskací veškerého majetku. Rozsudek byl vykonán den poté.

  • 23.4.1937

    Mychajlo Semenko, byt 39. Zakladatel a teoretik ukrajinského futuristického hnutí.

    Jelikož bydlel v Charkově i Kyjevě zároveň, byly na něj vydány dva zatykače. Byl obviněn z členství ve fašistické nacionalistické teroristické organizaci, která ve skutečnosti neexistovala, a také přípravě atentátu na tajemníka ÚV Komunistické strany Ukrajiny S. V. Kosiora. Kromě toho byl obviněn ze snahy zničit sovětskou vládu v Ukrajině za pomoci „německých fašistů“. Po třech výsleších přiznal vinu. Dne 23. října 1937 byl odsouzen k trestu smrti zastřelením a popraven následujícího dne.

  • 27.7.1937

    Ivan Kulyk, byt 41. Básník, prozaik, překladatel, stranický vůdce.

    Už během prvního výslechu se přiznal k protirevoluční činnosti. „Tolik jsem se sblížil s ukrajinskými nacionalisty, že když mi Kosť Kotko a Jalovyj nabídli, abych vstoupil do ukrajinské národní kontrarevoluční organizace, tak nehledě na to, že jsem Žid, přijal jsem to tak, že mě zvolili do role „zachránce“ ukrajinského národa. To mi imponovalo. Příliš jsem se nerozmýšlel a ihned souhlasil…

    Dne 25. září 1937 byla zastřelena jeho žena Luciana Piǫtek, kterou Ivan prohlásil za svou spolupachatelku. Byl obviněn ze spolupráce s britskou rozvědkou a zastřelen 10. října 1937.

  • 18.8.1937

    Mike Johansen, byt 12. Básník, prozaik, překladatel, kritik, lingvist, scénarista.

    Zatčen ve svém bytě v domě Slovo. Během výslechů se projevoval statečně a nezřekl se svých politických názorů. „Při rozhovorech s Epikem a Vražlyvym jsem říkal, že Ostap Vyšnja není žádný terorista. A že do vězení jsou posílání nevinní lidé. Tvrdil jsem, že zatýkání ukrajinských spisovatelů je výsledek bezmoci a neschopnosti stranických vůdců a sovětské vlády.

    Dne 24. října 1937 byl obviněn z toho, že přemluvil čtyři osoby k účasti na povstání a že souhlasil s vlastní účasti na teroristickém aktu proti vůdcům Komunistické strany a sovětské vlády. Dne 26. října byl odsouzen k smrti zastřelením, trest vykonán o den později.

  • 24.8.1937

    Mychajlo Bykovec, byt 14. Spisovatel, kulturní činitel.

    Poslední roky před zatčením Bykovec žil tak, „aby mu nikdo nemohl nic vytknout“ a věnoval se pouze organizační práci. Sestavil bibliografickou kartotéku informací o činitelích politického, společenského a kulturního života Ukrajiny. Tato vzácná sbírka pokrývala několik století. Byla to jeho životní práce. Po zatčení kartotéka zmizela. Byl vyslýchán celkem třikrát, 11. září, 3. října a 17. října roku 1937. To postačilo k vynesení nejvyššího trestu, rozsudek byl vykonán den poté.

  • 1.10.1937

    Volodymyr Korjak, byt 28. Literární vědec, kritik.

    Patřil do řad prorežimních kritiků (S. Ščupak, I Kulyk, I Kyrylenko, I Mykytenko), ačkoli jeho kritika „nepřátel národa“ byla poměrně mírná. Dne 30. září roku 1937 byl vyloučen ze strany jakožto „buržoazní nacionalista, který odmítl složit zbraně proti sovětské vládě.“ Dne 1. října byl zatčen orgány NKVD.

    Dne 21. prosince proběhl v Charkově veřejný soud, během kterého byl odsouzen k nejvyššímu trest za protirevoluční činnost. Zastřelen o den později.

  • 3.10.1937

    Ivan Mykytenko, byt 42. Spisovatel a divadelník. Člověk věrný straně, bojující proti „nepřátelům národa“.

    Vyloučen ze strany jakožto „osoba, která před stranou v době vstupu i době pozdější tajila svůj kulacký původ, která poskytla přístřeší svému bratrovi – kulackému banditovi, která se stýkala s přesvědčenými nepřáteli národa – trockisty a buržoazními nacionalisty, která vědomě pomáhala v poškozování ukrajinské literatury.

    Následujícího dne bylo jeho tělo nalezeno na periferii města. Podle oficiální verze šlo o sebevraždu, ale podle některých svědectví šlo spíše o násilnou smrt.

  • 13.10.1937

    Antin Dykyj, byt 43. Spisovatel, ředitel Charkovského historického muzea.

    Antin se rád chlubil svými blízkými vztahy s orgány NKVD, ať to byla pravda, či nikoli. Pravdou nicméně je, že i on se stal její obětí. Vydrží tři týdny mučení a potom píše přiznání, že byl najatý Jevhenem Kasjanenkem a že je spolu s Dukinem, Juchvidem, Plachtinem a Senčenkem členem teroristické organizace. Během soudu prohlašuje, že je vinen. Téhož dne, 30. prosince 1937, je odsouzen k trestu smrti. Popraven následujícího dne v Charkově.

  • 27.10.1937

    Sandarmoh

    Na počest 20. výročí Říjnové revoluce v říjnu a listopadu roku 1937 proběhla poprava 1111 vězňů, více než 20 Ukrajinců, mezi nimi také obyvatel Slova: Lesja Kurbase, Mykoly Kuliše, Hryhorije Epika, Andrije Panova, Mychajla Jalového, Antona Krušenyckého se syny Bohdanem a Ostapem, Valerjana Poliščuka a Valerjana Pidmohylného.

  • 5.11.1937

    Onufrij Turhan, byt 38. Spisovatel, novinář.

    V srpnu 1937 je ve vsi Lozuvatka zatčeno 32 mužů a jedna žena. Ukazuje se, že orgány NKVD narazili ve vsi na skutečné „kontrarevoluční hnízdo“, tj. „kontrarevoluční špiónskou povstaleckou organizaci“. Onufrij je zatčen 5. listopadu, čtyři dny po smrti většiny obyvatel jeho vesnice a je poslán do Čerkas.

    „Je organizátorem a vůdcem kontrarevoluční povstalecké organizace, která existovala ve vsi Lozovatka ve Špoljanském okrese. Jejím cílem bylo ozbrojené povstání během války Polska a SSSR a vytvoření nezávislé Ukrajiny.

    Vinu nepřiznává. Zastřelen v okolí Čerkas v noci 15. ledna 1938.

  • 21.2.1938

    Ivan Kyrylenko, byt 58. Spisovatel

    Byl považován za „skalního bolševika“, který se v boji s trockismem, ukrajinským nacionalismem a „všemožnými odchylkami“ držel linie „vůdce národů“ v. Dne 21. února 1938 na jedné ze schůzí pateticky řečnil o „nevídaném vzestupu kultury a blahobytu na ukrajinské vsi“.

    Ze scény odcházel doprovázen hlučným potleskem Chruščova a dalších stranických špiček. V jeho bytě v Rolitu ho už mezi tím očekávala NKVD, s tím, že „je členem ukrajinské kontrarevoluční nacionalistické organizace a podezřelým ze špionáže.“ Dne 23. září 1938 byl na tajném zasedání vynesen rozsudek – zastřelení. Popraven téhož dne v kyjevské věznici.

  • 21.3.1938

    Hordij Kocjuba, byt 23. Novinář, spisovatel.

    Zatčen jako „aktivní účastník antisovětské organizace ukrajinských eserů, která se připravovala na ozbrojené povstání proti sovětské vládě“ spolu s dalšími devíti lidmi. Během výslechů v červnu 1938 přiznává vinu. Podle výpovědi měl údajně vyzývat rolníky v kolchozech Valkovského okresu k boji proti sovětské vládě. Nejnižší metou této organizace bylo prý zastavení exportu obilí z Ukrajiny, nejvyšší – odstranění sovětské vlády. Na základě jeho výpovědi NKVD zatkla dalších 104 lidí. Dne 17. prosince 1938 ho Vojenský tribunál Charkovského vojenského okruhu odsoudil k smrti. Popraven.

  • 21.3.1938

    Mykola Dukyn, byt 57. Spisovatel, překladatel.

    Krátce po zatčení se přiznává: „Jako mladík z maloměšťácké rodiny jsem začal svou antisovětskou činnost už roku 1921… V roce 1922 jsem začal studovat v Charkovském pedagogickém učilišti, kde působili přesvědčení nacionalisté. Mými vzory byli: Pylypenko, Kyrylenko, Paniv a Božko…

    Ale jak se případ táhl, 9. ledna 1939 Dunkyn všechna svá „přiznání“ zase odvolal. „Vymyslel jsem si to, aby se nějak hájil… O tom že by mezi spisovateli existovala tajná organizace nic nevím…“ Na základě ustanovení z 29. října 1939 byl poslán do tábora na pět let. Zemřel 10. října 1943 na tuberkulózu.

  • 4.6.1938

    Jakiv Kalnyckyj, byt 42. Rusky píšící spisovat, představitel literární fantastiky.

    Ve 30. letech bydlel Jakiv na jiné adrese. Do domu Slovo se přestěhoval až po represích a Druhé světové válce. Po několika dnech mučení 18.6. 1938 píše prohlášení: „Doktor Šabsaj přijel do SSSR nikoli na výlet, ale s jasnými úkoly, měl mezi sovětskými Židy organizovat kontrarevoluční nacionalistickou činnost.

    Onen vymyšlený Šabsaj měl být Šabtaj Cvi, falešný židovský mesiáš, který se v roce 1666 prohlásil za božího vyslance. Jakiv si to celé vymyslel, aby to znělo co nejabsurdněji. Za další tři týdny se svých slov zřekl. K vině se nakonec nikdy nepřiznal. Byl odsouzen ke třem letům nápravných prací.

  • 1.1939

    Mykola Bažan, byt 44. Básník, překladatel, kulturolog, encyklopedista, filosof.

    Roku 1953 byla orgány NKVD pořízena složka č. 1377, ve které byl Bažan veden jako člen tajné „Ukrajinské vojenské organizace“. Během roku 1938 každou noc očekával, že bude zatčen a nějaký čas kvůli tomu dokonce nespal doma. Ale měl štěstí… Před podepsáním seznamu ocenění si Stalin vzpomněl, že v Ukrajině někdo moc pěkně přeložil epos gruzínského básníka Šoty Rustaveliho Muž v tygří kůži, a prohlásil, že tak důležitý počin je třeba ocenit. Nechal si říct jméno překladatele a vlastnoručně podepsal nařízení o udělení nejvyšší ceny. Poté otázka Bažanova zatčení přestala být aktuální.

  • Listopad 1940

    Ivan Vyrhan, byt 32. Básník a překladatel.

    Byl zatčen na základě udání, ve kterém byl obviněn z „antisovětské propagandy“. Vinu nepřiznal, a to i přesto, že byl mučen. Dne 21. března 1941 byl odsouzen k deseti letům nápravných prací, trest si odbýval nedaleko Vorkuty. Dne 17. července 1944 byl předčasně osvobozen a povolán do armády.

  • 1941

    Obětmi čistek se stali i ti, kteří stáli po boku vlády.

    Obětmi čistek se stali i ti, kteří sami před časem bojovali proti „nepřátelům národa“: Ivan Lakyza, Ivan Kyrylenko, Ivan Mykytenko, Ivan Kulyk, Samijlo Ščupak, Volodymyr Korjak. Někteří unikli smrti a přizpůsobili se požadavkům vlády (například Pavlo Tyčyna a Volodymyr Sosjura).

  • 1941

    Smutná statistika

    Vlna represí se dotkla 40 z 66 bytů. Celkem bylo 33 lidí zastřeleno, tři posláni na mnoho let do tábora, dva zemřeli ve vyhnanství, jeden člověk spáchal sebevraždu a jeden zahynul na základě nevyjasněných okolností.

  • 1943

    Ostap Vyšnja se po deseti letech pobytu v táboře vrátil zpět.

    Bydlí v Kyjevě v domě Rolitu. Nepřestávají ho sledovat. V jednom z posledních zápisů stojí, že Vyšnja už nepředstavuje žádné nebezpečí pro vládu, protože je nemocný a slabý. Píše dílo Nezávislá dírka, v němž kritizuje ukrajinské nacionalisty a také z donucení vtipkuje na téma svého pobytu v táboře jako by vůbec nebyl odsouzen. „A teď si žije Ostap Vyšnja v ráji, hraje si karty a žere řepku. To je nejpravdivější pravda o Vyšnjovi. A co ten Ostap Vyšnja, co píše do bolševických novin? Hm, to je jen takový falešný bolševický trik.

  • 1944

    Dům Slovo během Druhé světové války

    První měsíce války se Charkiv stal útočištěm obyvatel z ostatních měst. Spisovatele, kterých se nedotkly procesy a kteří dál bydlí v domě Slovo, ubytovávají přespolní kolegy. Z okupovaného Krymu přijíždí Jaroslav Halan, který pochází ze západní Ukrajiny. Přespává u Jurije Smolyče v bytě 63. V noci začíná bombardování. Jurij má hlídku na střeše: hlídá, aby se na střechu nedostalo nic, co by mohlo způsobit požár. Jaroslav Halan, Mykola Trublajni z bytu č. 5 a několik dalších spisovatelů celou noc sledují bombardování. Ostatní obyvatele domů spí v krytu, který se nachází pod druhým vchodem. Za několik měsíců je mladý Mykola Trublajni smrtelně raněn a umírá cestou do nemocnice. Během okupace většinu bytů zabírají němečtí důstojníci a ti obyvatele domu, kteří nestihli z okupovaného města odjet, se musí uskromnit.

  • 1945

    Dům Slovo po Druhé světové válce

    Charkiv je osvobozený dříve než Kyjev, díky čemuž se na chvíli opět stává centrem kulturního života. Evakuovaní ukrajinští spisovatelé se vracejí právě sem, obydlují téměř prázdný dům a začínají opět psát a publikovat. Ale jakmile je osvobozen i Kyjev, nejvýznačnější autoři spěchají tam. Po ukončení Druhé světové války se do domu stěhují nejrůznější lidé. Starousedlíci vyprávějí, že si každý mohl vybrat byt, jaký se mu líbil. Dům během války nebyl nijak poškozen. Ale později, během 50-60. let shořela opalovací terasa na střeše. V 50. letech jsou tu ubytováni spisovatele mladší generace a žije tu také několik výtvarníků a sochařů.

  • 23.1.1949

    Lejb Kvitko, byt 10. Židovský básník.

    Lejb Kvitko se represím 30. let sice vyhnul, ale přišli si pro něj později. Nějaký čas bydlel v Kyjevě v budově Rolitu. Roku 1936 se odstěhoval do Moskvy. Během války byl členem Židovského protifašistického výboru. V roce 1949 byl spolu s dalšími jeho členy zatčen a obviněn z vlastizrady. Dne 12. srpna 1952 byl popraven.

  • 1950

    Ukrajinští spisovatelé po Druhé světové válce

    Pavlo Tyčyna, nejvýznamnější ukrajinský sovětský spisovatel a společenský činitel, předseda parlamentu. Laureát Stalinské ceny (1941) a Ševčenkovy ceny (1962). Nositel řádu Hrdina socialistické práce (1967).

  • 1950

    Někdejší petljurovec Volodymyr Sosjura se přizpůsobil

    Volodymyr Sosjura nyní píše „správné“ básně a v roce 1948 za to obdrží tehdejší nejvyšší ocenění, Stalinovu cenu. Ale už v roce 1951 je odpět obviněn z buržoazního nacionalismu za patriotickou báseň Milovat Ukrajinu (1944).

  • 4.3.1950

    Marija Danilova, byt 57. Umělkyně, druhá manželka Volodymyra Sosjury.

    Odsouzena k pěti letům odnětí svobody za vynesení informací o své spolupráci s NKVD. Počínaje rokem 1941 byla agentkou Ministerstva vnitra pod krycím jménem Danina, hlásila se v hotelu Teatralnyj v pokoji č. 26, za úkol měla práci mezi inteligencí. Propuštěna po pěti letech.

  • 1955

    Sovětská vláda připouští, že se v otázce terorismu mýlila

    Většina nespravedlivě souzených byla v 50. let na žádost svých blízkých zproštěna viny. Kvůli tomu si vyšetřovatelé zvali k výslechu tytéž lidi, kteří ve 30. letech podávali křivá svědectví. Nová prohlášení vyznívala zcela jinak: odsouzená osoba nikdy neprojevovala žádné antisovětské sklony a byla vždy dobrým komunistou. Z protokolu výslechu Pavla Hubenka (Ostap Vyšnja) dne 7.7.1955.

    Dotaz: Znáte Dosvitného Oleksanda Fjodorovyče?
    Odpověď: Ano, znám Dosvitného… Není mi známo nic o tom, že by se dopustil omylů. Považoval jsem ho vždy za dobrého člena strany, který vždy zaujímal správné pozice.

  • 7.7.1955

    Výslech Ostapa Vyšni v roce 1955

    Z protokolu výslechu Pavla Hubenka (Ostapa Vyšni) ze dne 7.7. 1955.

    Dotaz: Za jaké zločiny jste byl souzen?
    Odpověď: Žádné zločiny jsem nespáchal. Byl jsem souzen jako člen kontrarevoluční organizace a organizátor atentátu na někdejšího předsedu ÚV Komunistické strany Postyševa… Můj případ měl na starosti komisař Boron. Protože jsem dlouho neposkytoval žádnou výpověď, Boron se rozhodl použít fyzickou sílu. Přesvědčoval mě, že moji výpověď potřebuje strana a sovětský lid… V následku fyzického a psychického násilí z jeho strany jsem byl nucen svědčit sám proti sobě i proti jiným.

  • 7.7.1955

    Pokračování výslechu Ostapa Vyšni

    Dotaz: Máte informace o tom, jak ukrajinští nacionalisté používali literární spolky a tiskové orgány, zejména VAPLITE k antisovětské činnosti?

    Odpověď: Mohly tu být jisté přešlapy nacionalistického charakteru, kterých se spisovatele dopouštěli na stránkách časopisů či knih, ale říci, že literární spolky byly útočištěm nacionalistů, nemohu…

  • 2016

    Současnost

    Dnes se dům Slovo nachází v centru města, jeho adresa je ul. Kultury, 9. Z druhé strany se nachází Literární ulice, která svůj název získala v roce 2016 v rámci procesu dekomunizace. Před tím to byla ulice Jaroslava Halana.

  • 2016

    Dům Slovo, září

    Většina obyvatel domu nemá k jeho někdejšími obyvatelům žádný vztah, je to obyčejný obytný dům.

  • 2016

    Listopad

    Dnes dům vypadá takto: plastové balkony a okna, opadávající omítka, občasné díry po cihlách.

  • 2016

    Jednotlivé dveře, které zůstaly ze 30. let

     

  • 2016

    Druhý vchod

    Poštovní schránka u vchodu